Zhruba od počátku roku 1956 se při KAMK Praha začaly – pochopitelně iniciativou zdola – vytvářet jednotlivé specializované ZO Svazarmu, sdružující majitele vozidel jednotlivých značek. Formálně to byly ZO s právní subjektivitou, všichni členové však byli současně členy značkového klubu. Další činnosti se většinou vykázaly na papíře, při mototuristických orientačních soutěžích se i občas zastřílelo ze vzduchovky. Nevýhodou bylo, že řádnými členy mohli být jen ti, kteří bydleli v obvodu činnosti ZO nebo v závodě, kde byla zřízena, pražský klub tedy nemohl mít člena třeba z Kladna. Ale i to se dalo formálně vyřešit “hostováním”. Vyšší svazarmovské orgány tiše souhlasily, protože individuálních motoristů – jako potenciálních členů si musely považovat. V pravidelných intervalech sice na nátlak shora propukal “boj proti nezdravému klubizmu”, ale ten nemohl dlouhodobě uspět, jen otravoval život. Od roku 1955 se totiž začaly dovážet první vozy ze zahraničí / P 70 z NDR, Renault 4CV, Poběda, Simca Aronde, Fiat 600 a postupně další. Jedněmi z  prvních pražských značkových klubů byly právě Čezeta-klub, Fiat-klub a Renault –klub a další a další. Ty velice rychle získávaly širokou členskou základnu a vyvíjely velice potřebnou činnost – technickou osvětu, prohlídky a seřizování vozidel, výlety – později pak organisovanou mototuristiku a soutěže. Odhadovalo se, že plné dvě třetiny aktivních členů přivedl do Svazarmu motorismus.