Národní řada Jawa-ČZ

Dle jistých poúnorových rozhodnutí bylo ustanoveno, že má jít do výrobního programu tzv. Národní neboli Jednotná řada. Sloučením značek Jawa a ČZ vzniklo spojení Jawa-ČZ.  Jak již název napovídá, jednalo se o řadu stejného vzhledu, která se lišila v podstatě pouze motory. Motocykly byly osazeny motory o objemu 125, 150 (později 175), 250 a 350ccm. První kusy se na trh dostaly již v roce 1954. Rozhodnutí o rozdělení objemových řad zůstalo, takže motocykly kubatur 125, 150 a 175 byly vyráběny v ČZ ve Strakonicích, 250 a 350 v Jawě. První dva roky výroby byly stroje osazovány půl-nábojovými bubnovými brzdami.

Prvními typy této řady vyráběné ve Strakonicích byly motocykly Jawa-ČZ 125 typ 351 a 150 typ 352. Jsou prvními z "malých" kývaček, rám je uspořádán obdobně jako u kubatur 250 a 350, je ale odlehčený a menší. Tyto motocykly se mezi sebou liší jen v motoru s tím, že největší možný počet částí je shodný. Dvoupákový motor je z větší části převzat z předchozích modelů ČZ. Velice populární a známou se stala právě tzv. "stopadesátka."

Oba motocykly byly vyráběny od roku 1954 do roku 1956. V průběhu výroby dochází k některým změnám, z nichž nejpodstatnější jsou asi brzdové bubny. Oba motocykly jsou vybaveny vpředu polovičním brzdovým bubnem na pravé straně a vzadu je náboj bez bubnu brzdy, ten je umístěn v rozetě sekundárního převodu. Zadní brzda je ovládána táhlem (klíč zadní brzdy je vpravo). Poslední motocykly z řad 125/351 a 150/352 jsou již vybaveny plnými brzdovými bubny vpředu i vzadu (shodné s bubny na typech 125/355 a 175/356), zadní brzda již není ovládána táhlem, ale ocelovým lankem v bowdenu, klíč zadní brzdy je na levé straně. Kusů s plnými bubny bylo vyrobeno ovšem minimální množství.

Vyráběny byly dvě verze - základní a lidová. Základní verze se od lidové lišila větším použitím chrómu na nádrži, kolech atp. Lidová verze je charakteristická stříbrnou nádrží s červenými linkami a znakem Jawa-ČZ. Rozšířenější je pravděpodobně verze lidová. Obě verze bez rozlišení objemu měly spínací skříňku na nádrži, tachometr byl umístěn v masce se stupnicí do 120kmh a bílým podkladem. Převodovka byla třístupňová. Na pravé straně motoru je ukazatel rychlostního stupně.

Přední vidlice je teleskopická, zakrytá. Jedná se o typ, kde jsou použita dlouhá úzká pera, která jsou uvnitř horní části vidlice. Vlastní tlumiče pérování jsou umístěny ve spodní části vidlice. Zadní tlumiče pérování byly zpočátku se dvěma šroubky ve spodní části (k doplňování oleje), v průběhu výroby byly nahrazeny klasickými kývačkovými dvoupolohovými tlumiči. Sedlo má tvar klasické kývačkové kytary, je zajištěno šroubkem v přední části.
Boční schránky (kastlíky) mají otevírání šroubovákem zvenčí.
Zapalování je paralelní, oddělené od ostatní elektriky. Jako zdroj el. energie slouží šestipólový alternátor s permanentními magnety. Rotor je nasazen na kuželu klikového hřídele, v dané poloze je zajištěn perem tvaru půlměsíce a zajištěn maticí. Točí se okolo tří cívek na statoru. Pravá a spodní cívka jsou světelné, levá horní cívka je zapalovací. Z ní vede kabel na kladívko, kondenzátor a chcípák ve spínací skřínce. Druhý vývod cívky je vyveden průchodkou ven z motoru a je kabelem veden přímo na zapalovací svíčku.
Rozvod el. energie do spotřebičů je dvojího druhu. Z alternátoru vede napájecí kabel střídavého proudu do spínací skříňky, kde je přes přepínač veden do hlavního světla (přes přepínač dálkových/tlumených světel) a do zadní svítilny. Přes usměrňovač ve spínací skříňce je jednou půlvlnou el. proudu dobíjen akumulátor, ze kterého je v případě potřeby napájen klaxon, brzdové světlo nebo parkovací světla.

Od roku 1956 přichází na trh inovované motocykly s označením Jawa-ČZ 125 typ 355 a 175 typ 356. Upřesněno sériová výroba typu 356 započala smontováním prvního motoru s číslem 600 080 1.března 1956. Výroba typu 355 byla spuštěna v červenci téhož roku. Motocykly vývojově přímo navazují na stroje typu 351 a 352, zcela přepracován je ovšem motor.Vrtání a zdvih zůstalo shodné (52x58), změnil se však směr otáčení klikového hřídele (v souvislosti se změněnou koncepcí převodovky). U motoru 175/356 došlo ke zvýšení zdvihového objemu oproti jeho předchůdci (150/352) zvětšením vrtání na 58 mm a zdvihu na 65 mm. Oba motocykly se vyráběly od roku 1956 do roku 1960.

Celý blok motoru u obou motocyklů je nyní odvozen od motoru Jawa-ČZ 250/353. Shodná je konstrukce spojky (s automatickým vystavováním při řazení), převodovky i klikového hřídele (vše s přihlédnutím k daným rozměrům a výkonům). Zcela shodné s motocykly 250/353 a 350/354 je dynamo s buzením do statoru a třístupňovým regulátorem (nahrazuje alternátor s permanentními magnety předchozích typů 125/351 a 150/352) a systém bateriového zapalování s indukční cívkou pod nádrží. Díky této koncepci nedochází k podstatnému kolísání napětí, ale zase je nutné pro nožní startování baterie. Motocykly však chytají na roztlačení i bez baterie.

Převodovka je čtyřstupňová s postupným řazením pomocí páky na levé straně motoru (po přitlačení k motoru a zvednutí slouží k nožnímu startování stroje). Pohon předlohového hřídele má převod 23/14, jednotlivé převodové stupně mají převod z převodového hřídele I. 23/13, II. 19/18, III. 16/21 a IV. má přímý záběr bez předlohového hřídele. Převod roztáčecího (startovacího) ústrojí je 1:3,04.
Při řazení rychlostních stupňů dochází k automatickému vystavování spojky. Automat je pod pravým víkem motoru u pastorku sekundárního převodu (malého řetězového kolečka). Spojka je pěti-lamelová, s ocelovými lamelami a s lamelami s korkovým obložením, běží v olejové lázni pod levým víkem motoru.

 Vyráběny byly opět dvě výše jmenované verze. Spínací skříňka je umístěna na nádrži, nově společně s ampérmetrem a kontrolkou neutrálu (pouze neutrál mezi prvním a druhým rychlostním stupněm). Spínací skříňka se od roku 1958 přesouvá do horního pláště světlometu pod rychloměr, ampérmetr je nahrazen kontrolkou dobíjení (vlevo), druhá kontrolka (vpravo) je na neutrál. Je použit vzduchový filtr nového typu a výfuky jsou tzv. doutníčky. Ty byly použity ale již od 1.1. 1958, zatímco spínací skříňka v plášti světlometu až od 1.4.1958, tedy se vyskytují stroje s výfuky typu doutníčky a spínací skříňkou s ampérmetrem.

Podstatně změněna byla kola, resp. brzdové bubny. Kola jsou u modelu 125/355 shodná (ráfky 1,60x16", pneu 3,00x16"), 175/356 má pření ráfek i pneu shodné s 125, zadní ráfek 1,85Bx16" a pneu 3,25x16". U obou motocyklů je v jednom kole 36drátů průměru 3,1mm se závitem M3,5. Brzdové bubny jsou plnonábojové, shodné pro přední i zadní kolo, 140/35 mm. Na zadním je unašeč pro rozetu. Obě brzdy jsou ovládány ocelovým lankem v bowdenu. Klíč přední brzdy je na pravé straně, zadní brzda má klíč vlevo.

Kvalitu strojů pouze dokazuje podniknutí a odvážnost cesty kolem světa cestovatele p. Waiganda, jenž zakoupil ojetý motocykl Jawa-ČZ 125 typ 355, jenž měl najeto 47.000km. Během následujících let podnikl již zmiňovanou cestu kolem světa čítající na 22.000km bez jediné opravy (vyjímaje pneumatiky, čištění přerušovače a svíček). Cestu, jak dokazují též současné fotografie jeho stroje, podnikl v opravdu nejhorších podmínkách a terénech a mezi zeměmi, které projel, jsou např. Turecko, Írán, Pákistán, Indie, Ceylon, Singapur, Vietnam, HongKong, Filipíny či Panamská úžina nebo USA. Pokud vezmeme v úvahu fakt, že stopětadvacítka typu 355 má průměrnou cestovní rychlost po dobré silnici někde kolem 60kmh, tak to byl rozhodně dosti odvážný cestovatel. Podle trasy a nákladu, který vezl, se dá předpokládat, že nejednou ani takovouto průměrnou rychlost neměl. Za odevzdávané fotografie a články redakci Motor-Revue byl později cestovateli darován nový motocykl, ČZ 125 Sport, výměnou za jeho vlastní, jenž byl Motokovem předán 7.12. 1964 do ČZ Strakonice.

O oblíbenosti těchto motocyklů navíc svědčí i fakt, že již v roce 1958 byl vyroben miliontý kus Jawy-ČZ 175 typ 356. Nic ale nemění na tom, že spolupráce mezi Jawou a ČZ byla pro jejich představitele pravděpodobně spíše z donucení a z jistých problémů tato spolupráce již v roce 1960 skončila, atak již od tohoto roku ČZ montovala opět motocykly pod svou značku a Jawa pod svou. Byl to čas velkých budovatelských plánů a zcela jistě také pro některé lidi čas velkých politických zklamání. Nicméně výše zmiňované motocykly byly "šité" pro svoji dobu a o oblíbenosti svědčí i dodnes jejich veliká rozšířenost. Zajímavostí, která je vidět pouze na některých motocyklech (bez rozlišení typu či objemu) je barevný pruh uprostřed ráfku v barvě motocyklu. Někdy je též doplněn zlatými linkami.

Ostatní: