Terénní motocykly

Soutěžím se značka ČZ začala věnovat již od roku 1935, kdy začali její jezdci jezdit na strojích na různé soutěže. Na spolehlivých strojích strakonické značky jezdci nejednou zvítězili, ovšem až po druhé světové válce se továrna ČZ začala věnovat speciálním strojům pro tyto soutěže. Předtím šlo především o iniciativu samotných jezdců, co se týkalo úprav strojů, přesto výsledky byly často více než uspokojivé.

Roku 1947 byly stroje ČZ na své první Šestidenní. Se stroji, které měly základ v sériové ČZ 150C vítězí na Šestidenní ve Zlíně a trio Kohlíček-Paštika-Marha roku 1949 zvítězili na Skotské Šestidenní. Neodpružené rámy byly nahrazeny odpruženými s kluzákovým odpružením, lehké dvoutaktní motocykly se díky své malé váze dokázaly v tehdejší konkurenci lehce prosadit především výbornou ovladatelností. Velkou nevýhodou byla i u sériových strojů stál třístupňová převodovka, atak se až v roce 1952 na terénním okruhu na Šárce objevil stroj ČZ 150 se čtyřstupňovou převodovkou, který startoval ve třídě do 175ccm. A o dva roky později se s tímto motocyklem jezdem B.Roučka stal mistrem republiky.

Z iniciativy jezdce Polánky a J.Waltera byly roku 1958 zkonstruovány dva čtyřdobé motory 250 OHC. Stroje byly již pojaty jako soutěžní a tomu odpovídaly i další části strojů jako například dvojitý trubkovitý rám. Motor byl původně ale určený pro silniční motocykly, výkon 22kW jej sice předurčoval k velkým výkonům, ovšem s velkou hmotnostní celkové konstrukce se neprosadil.
Z tohoto důvodu byla roku 1960 zkonstruována dvoudobá dvěstěpadesátka, přičemž hlavním iniciátorem byl opět Z.Polánka. Při konstrukci se vycházelo se ze stopětadvacítkového motoru. Motor dosahoval výkonu 18kW, ovšem měl stále třístupňovou převodovku.
Dalším úspěšným závodníkem se stal Vlastimil Válek, tentokrát na ČZ 175, který se také staral o to, aby pro následující sezonu byla připravena dvěstěpadesátka s mnohem lepším podvozkem. Na tomto motocyklu se také stal mistrem republiky.

Od této doby vzniká plná podpora továrny pod vedením Ing. Pavla Husáka. Pro sezonu 1962 bylo připraveno 10 dvěstěpadesátek s výkonem 18,5kW. Jezdec Válek získal 3. místo v mistrovství Evropy a Roučka 1.místo v mistrovství ČSSR. Následovaly úspěchy mezinárodních jezdců, z nichž se staly mistry světa Joel Robert (Belgie, 1964,66,67) a Viktor Arbekov (SSSR, 1965).
Od roku 1964 se terénní stroje ČZ začaly vyrábět sériově a to především na export. Je rovněž zahájena výroba motocyklů o obsahu 360ccm pro třídu do 500ccm. Němec Paul Friedrichs se na něm stal mistrem světa v letech 1966,67 a 68. Značka ČZ v těchto letech určovala směr terénních motocyklů. A když se něco daří...proč to měnit. Si bohužel řekli zřejmě též ve Strakonicích a tzv. zaspali na vavřínech. Postupně se v této disciplíně dostávala dopředu rakouská značka KTM a tehdy ještě švédská Husquarna. Popisovat jednotlivé následující typy tu zřejmě nemá cenu, jejich obrázky a základní údaje i s popiskem o modernizacích naleznete v sekci Modely.

Sběratelsky zajímavé jsou rozhodně stroje 125 typ 461 a 175 typ 460. Na obrázku můžete vidět ČZ 175 typ 460 tzv. svazarmovský soutěžák - provedení z roku 1962. Velká obliba soutěží a nedostupnost továrních speciálů pro soutěže, to byly hlavní důvody ke vzniku tohoto stroje. Typ 460 je upravený model Sport. Tyto úpravy vznikaly přímo ve Strakonicích. Oproti klasickému modelu 470 má motocykl upravený výkonnější motor (oproti modelu Sport 175 o cca 3,5ks, větší soutěžní karburátor, soutěžní hlavu válce, upravenou převodovku, samostatnou našlapovací a startovací páku, zesílený rám, jiné uložení reakce zadní brzdy, jinou kyvnou vidlici se širokým uložením, zdvojený zapalovací okruh, mělký přední blatník, sportovní obutí atd.

 

V roce 1974 došlo k určité podivné věci, za kterou bohužel určitě velice mohla tehdejší politika. Českoslovenští jezdci měli za povinnost jezdit stroje značky ČZ, ačkoli v té době již zcela nepatřily mezi špičku a pouze si to všichni namlouvali, především funkcionáři a konstruktéři. Snad všichni kromě těch, kdo na nich jezdili. Vlastně již nastupovaly stroje značek KTM a také Suzuki. Běžně se stávalo, že v zatáčkách, kde by si méně zkušený jezdec netroufal předjíždět, musel zkušený jezdec na domácím stroji těžce bojoval, aby se dostal dopředu a na rovině jej bez problému méně zkušený jezdec opět předjel díky nesrovnatelnému výkonu motoru. To byl právě případ jezdce Jaroslava Falty. Ten celou sezonu 1974 bojoval o první místo se sovětským jezdcem. Nejzvláštnější na tom všem bylo, že sovětští závodníci tehdy směli jezdit na strojích KTM! V posledním závodě ... doslova zablokoval Faltovi cestu a následně mu ještě přejel záda svým předním kolem a páčkou roztrhnou dres! Přesto se Faltovi podařilo ujet a dostat až do cíle jako první. Bohužel pak přišla od sovětského týmu protest - Falta prý vystartoval příliš brzy a přeskočil startovní tyč. Kdyby tak ale udělal, "přeletěl" by sám přes řidítka motocyklu, který by se zasekl. Měl za to dostat trestných 30 vteřin. Okamžitě přišel od Františka Helikara protiprotest, který se odvolával na příslušné vyhlášky JURI. Na dalším jednání byl funkcionář a konstruktér Jawy Jan Křivka, který dle povelů, které dostal protiprotest stornoval, ačkoli bylo zcela předem jasné, že protest sovětů neprojde a že by se tak Jaroslav Falta stal mistrem světa... Po letech se pak našel papírek, na kterém bylo napsáno "Nesmí se zveřejnit! Jan Křivka." Inu, taková byla tehdejší politika. Tolik stručný popis situace, která tehdy nastala a v Československu se o tom dozvěděli až po převratu. Není mezi mými možnostmi ani mým cílem zde dopodrobna popisovat přesně, co se tenkrát stalo, neboť si ani nemyslím, že jsem ten, komu to náleží. Přesně toto popisuje kniha "Ukradený titul" od Iva Helikara.

Připomeňme alespoň některá další důležitá vítězství v terénních soutěžích, kterých se ČZ účastnila až do roku 1968:

(c) Jan Vošalík