V
historii značky ČZ se vyskytovalo též několik tříkolek. Asi vůbec první
tříkolkou ČZ, která se nejen dochovala v nádherně zachovalém stavu, ale ani o ní
není žádný záznam ve strakonickém archivu, je tříkolka pro postižené. O přesných
údajích o tomto stroji se můžeme pouze dohadovat, ale jisté je, že jako základ
byl použit motor ČZ 125 typ A, proto je logické se domnívat, že se jedná o stroj
poválečné výroby. Snad se mělo jednat o jakýsi prototyp či začátek, z kterého se
následně vycházelo pro stavbu tzv. Orthopedie. U té sloužil jako pohon agregát z
ČZ typu C a dělala se především v červené barvě. Byla taktéž určena pro
postižené lidi (zřejmě válkou). Z ní vycházely další dvě verze, již vyráběné
především v černé barvě. Jedna byla určena pro přepravu osob, měla tedy pohodlné
široké sedlo pro cestující a jednosedlo (jako u typu c) pro řidiče. Druhá verze
byla určena pro přepravu nákladu a namísto
široké
sedačky tu byla korba pro náklad. Ta byla bohužel často předělávána, přesto se
podařilo sehnat fotografie jednoho velice zachovalého kousku v původním stavu.
Velice zajímavý je též systém upev
nění
sedačky, popř. korby.
Následujícím typem byl stroj vycházející samozřejmě z předchozího typu, ovšem
zmodernizován vzhledem k změnám, které proběhly s rozjetím sériové výroby
motocyklu Jawa-ČZ typ 351 a 352. Motor se v základy nezměnil, ovšem byla
pozměněna konstrukce. Zcela byly změněny blatníky, kola, přední vidlice a další
komponenty. Tento typ se používal především pro postižené lidi.
Pravděpodobně
poslední tříkolkou v historii značky ČZ byla dopravní tříkolka vycházející ze
skútru Čezeta. Přední část a motor chlazený ventilátorem byly použity z typu
502. Zadní náprava byla poháněna z motoru přes předlohu dvouřadým sekundárním
řetězem. Vyráběny byly dva typy - základní verze se startováním dyna
mostarterem
nebo startovací nožní pákou. Druhá verze byla vybavena startováním pouze
dynamostarterem a navíc byl zabudován zpětný chod. Obě verze byly užitkové,
vybaveny korbou o rozměrech 120x120cm, na kterou bylo možno dokoupit plachtu
(vyrábí se též replika) a plexisklo shodné se skútrem, jenž chránilo jezdce. K
dostání bylo též jakési zvýšení korby. V Družstvu Kovářů byly upravovány též
tzv. budky, jenž měly navíc ještě jakousi budku, která dokonale chránila jezdce
při jízdě. Povolené zatížení činí 200kg. Bohužel vzhledem k vysoké hmotnosti
celkového postroje, malému výkon a objemu motoru a malé průměrné rychlosti se po
nějaké době tyto stroje přestaly vyrábět. Přesto i dnes patří mezi užívané
stroje a čas od času je můžeme potkat i na silnicích. Celkem se jich vyrobilo
5895kusů.
Zajímavostí,
kterou se podařilo objevit jednomu z návštěvníků ČEZETmanie, je vozík značky ČZ.
Zatím jsou známy dva vozíky stejného typu. Oba jsou bohužel ve velice špatném stavu. Jedná se o
dvoukolý vozík,
který má s tříkolkou některé shodné díly (například blatníčky a kola). Podle
výrobního štítku jednoho z vozíku jde o vozík vyrobený ve Strakonicích v roce
1950. Vlastní váha byla 50 kg, užitečné
zatížení 100 kg. Vozík s brzděnými, odpruženými koly,
byl zřejmě určen k zapojení za motocykl ČZ 125 (150) C.
Jednalo se o novou levnou náhra
du
sidecarů, které se k těmto lehkým motocyklům daly jen stěží připojit natož s
nimi jezdit. Právě tak tvořily levnější náhradu tříkolek s korbou.
Na sraz přívěsných vozíků PAv a ostatních vozíků u Zruče nad Sázavou se objevil
motocykl ČZ 150C právě s takovýmto vozíkem, čímž se jedná o třetí známý vozík.
Díky pořadateli tohoto srazu se nám podařilo sehnat i fotografii. Pokud si
povšimneme blíže, má tento vozík shodné blatníčky s tříkolkou a snad o částečně
kola.
(c) Jan Vošalík
