Historie dovozu motocyklů ČZ a Jawa na Nový Zéland - 1.část
Jawa Story: Peter Stone
Rozhovor z Aucklandu, 1.9.2008
Přeložil: Jan Vošalík
Zveřejněno: 25.1.2012
Poznámka překladatele: Texty jsou přeloženy doslova, mohou se v nich vyskytovat nepřesnosti týkající se spisovnosti či hláskování, tvrzení autora může odpovídat jeho pohledu i tomu, že nepocházel z Československa. Zveřejnění článku nemá za cíl kohokoli poškodit, ale cílem je zveřejnit obsáhlý rozhovor o historii motocyklů ČZ a Jawa na Novém Zélandu. Přesto je důležitější zachovat původnost textu pro jeho důvěryhodnost a autentičnost před změnami ve smyslu správnosti jazyka.
Z dalších dokumentů vyplývá, že správné jméno tzv. pana Koteneze bylo pan Komers.
Kdy jste začal dovážet Jawy a proč Jawy?
Příběh je trochu delší. Poznal jsem člověka jménem Laurie Summers přes policistu z Sandringhamu. Jednoho večera se Triumph Speed Twin Laurieho Summerse porouchal v Sandringhamu. Místní policista měl policejního Indiana v armádním provedení a byl unavený z pokusů o to, aby policie tu starou motorku udržovala. Tak si mně zpravidla zavolal, abych se o ni staral. Pak když se Laurieho motorka ten pátek večer rozbila, vzal policista Laurieho za roh k domu, kde bydlela Velda. Velda (kterou jsem si později vzal) bydlela naproti mně a její tatínek mne nechal, abych opravil toho Indiana v jeho garáži, neboť můj táta byl proti motorkám. Motorku jsem opravil a on odjel. Později se párkrát ještě vrátil. Byl to velký učitel s vlnitými vlasy. Každopádně ale vyšlo najevo, že dříve nakupoval a prodával motorky a jeho tchán to financoval. Vždycky koupil motorku, dal ji pomalu do pořádku, pár týdnů na ní jezdil, zatímco na ní pracoval. Používal ji ke své přepravě do školy a ze školy a následně ji prodal se ziskem. Pak okamžitě koupil zase další motorku a tak si díky tomu přivydělával a měl stále nějakou motorku na ježdění.
Následně se on a jeho táta a ještě člověk jménem Wilkinson, který byl motocyklový mechanik menšího vzrůstu, rozhodli založit společnost, ve které každý vlastnili třetinu. To bylo okolo roku 1949. Wilkinson na poslední chvíli dostal strach a z projektu vycouval. A tak pan Summers přijel jednou v pátek večer a zeptal se mně, jestli bych neměl zájem se přidat s tím, že bych dal svoji dílnu jako svoji investici do společnosti Laurie Summers Ltd. Dílnu jsem měl celkem dobře vybavenou, vlastnil jsem stojanovou vrtačku, malý soustruh a všechno potřebné nářadí. Tak jsem se přidal a my tři jsme rozjeli společnost zabývající se motocykly. Když se licence pro dovoz na Nový Zéland trochu zjednodušily, Laurie navázal styk s Billem Whitem ohledně zastoupení pro Triumph, Norton, Ariel a Velo. Billa to docela zajímalo, protože jsme byli doslova za rohem, asi 300 yardů od obchodu Johna Dalese. To dávalo Billu Whiteovi předváděcí místo o velikosti 250 yardů. Tak jsme začali jako zastoupení Velocette.
První Velocette jsme dostali zcela nové, byl to model Velocette LE. Byla to samozřejmě hrozná věc, Velocette to zničilo. Stáhlo je to dolu, úplně je to zruinovalo, prostě v té době Velocette zbankrotovalo, když se jim nevrátily výrobní náklady na model LE.
Velocette LE z roku 1950
Pak mi jednoho dne zavolal Laurie domovním telefonem a povídá „Petere, slyšel jsi někdy o Jawě?“. Já odpověděl „Jo, to je československý dvoutakt.“ „A jak na tom je? Je dobrý?“ zeptal se. Já na to „Bezpochyby ten nejlepší dvoutakt na světě. Je to vynikající motorka, několikrát vyhrála při šestidenní týmovou cenu. Jestli existuje dobrý dvoutakt, tak je to tento. Proč?“ On povídá „Nechceš za mnou přijít do kanceláře?“ Tak jsem tam šel a byl tam "Malý Rus", tak jsme mu tenkrát říkali, byl to pan jménem Cotenetze (? přepsáno z anglického originálu) a byl z českého velvyslanectví. „Hledáme nějaké lidi, kteří by dováželi motorky Jawa a ČZ“. Někdo jiný už přebral zastoupení v McFarlands na Jižním ostrově a pan Coteneze nám nabízel zastoupení pro Severní ostrov pro Jawy a ČZ.
Nyní jsme byli asi jediná firma uprostřed Aucklandu, která nebyla zavázána žádné značce, takže to byla asi i geografická výhoda mnohem větší než jakékoli ostatní. Právě tou dobou byli ale lidé na Novém Zélandu silně protikomunističtí. Byli přímo zuřiví a nikdo nechtěl mít s komunisty cokoli společného. Ale Laurie se do toho pustil a v tom projektu byli zapojeni i nějací lidé z vlády. Několik politiků velice silně usilovalo o dohodu svobodného obchodu s Československem. Celá záležitost s Československem se měla tak, že celá věc byla provedena přes Bank of England a když byly Jawy a Čízy dovezeny, nikdy jsme neplatili Čechům, ale platili jsme Bank of England, která celou věc vyjednala. Takže naše peníze vždy šly do Bank of England a jestli se někdy vůbec dostaly do Československa, to opravdu netuším. Každopádně věc, na kterou jsme rychle přišli, byla ta, že pan Conenetze byl dosti skoupý na slova. Ale pak tu byl ještě člověk jménem Georgie Kubish, který byl kdysi vedoucí ISDT týmu, který jel na šestidenní v Anglii a Jawy tam vyhrály. Georgie Kubish byl velice hodný člověk, mluvil trochu anglicky a byl evidentně velký antikomunista. Velice brzy jsme získali dojem, že Češi nebyli komunisté, ale byli komunisty donuceni k tomu, aby komunisty byli. Tak jsem zaujal spíše liberální postoj vůči Čechům, než abych je označoval "komouši", a prostě jsem to tak bral, že komunisté nebyli. Oni byli už tak váleční zajatci víc, než by si mohl kdokoli představit. Byla to hrozná situace.
Rozhodli se, že jakožto zastoupení pro Severní ostrov dostaneme zkušební období pro Jawu a ČZ. O ČZ jsem nikdy neslyšel. Touto dobou jsem byl v situaci, kdy mne varoval funkcionář jezdeckého závodu v Cust, že jestli přijedu i příští rok na Velocette KSS, byl bych tak daleko pozadu, že si bude myslet, že jedu závod pro seniory. To zvláštním způsobem iritovalo Laurieho a připomnělo mu to Krystalovou noc, kdy nacisté zcela zničili obchod jeho strýce v Německu. On byl německý Žid a to vedlo k tomu, že rodina Summersů v rychlosti utekla do Anglie. Laurie byl tou poznámkou ohledně toho, že bych byl tak pozadu, podrážděn, protože Laurie tvrdil, že to byl předsudek a není to založené na mé vynaložené námaze ani ničem jiném. Tak řekl „Když chtějí válku, dáme jim válku. Seženeme Velocette KTT.“ Kde bychom jen sehnali Velocette KTT, na Novém Zélandě byly jen dvě a nebyly na prodej. Pojedeme do Austrálie jedno KTT koupit a když tam budeme, koupíme i Jawu 250 a přivezeme ji, abychom viděli, jaká bude reakce v ulicích Aucklandu.
Vlevo: Velocette KTT z roku 1932, foto z http://motorbike-search-engine.co.uk/classic_bikes/velocette-classic-motorcycles.php
Vpravo: Velocette KSS z roku 1947, foto z http://www.velocetteowners.com/photogallery/catalogues/catalogues.html
Letěli jsme s Peterem. Byl to můj první let v životě. Trval devět hodin a mysleli jsme si, že je to úžasné – ne tři dny a dvě noc na lodi. Devět hodin a tato krásná věc zvaná letadlo byla v Sydney. To bylo v roce 1951. Byl jsem na cestě s pěknou řádkou věcí, které jsem potřeboval sehnat, mimo jiné pytlík korálových perel pro Veldu na svatební šaty a pár dalších věcí, které chtěla. Jeli jsme se podívat na dvě Velocette – staré Velocette Ernieho Ringa, které bylo ohromně rychlé a i úspěšně a pak úplně nové Velocette Kekeho Briana, které se rozbilo během prvního závodu. Které jsme měli koupit? To byla opravdová hádanka. Byl jsem se podívat na oba stroje a mluvil jsem o tom s Ericem McPhersonem. Zavolal jsem Lauriemu a řekl mu „Já si myslím, že za sebe bych koupil to nové, ale stojí 510 australských liber.“ Ale měli jsme rozpočet na 450 liber. Musíte mít na paměti, že v té době jsem byl manažerem servisu u Laurieho Summerce za 9 liber týdně, tak si dokážete představit, že 510 liber bylo hodně peněz za motocykl. Problém byl v tom, že když utratím 510 liber za Velocette, nebudu už mít 240 liber na Jawu.
„No..“ řekl, „zeptej se, jestli ti v zastoupení Jawy "Smalls" udělají nějakou lepší cenu“. Tak jsem šel k Smallsům a řekl jim, že jsme zastoupení pro Nový Zéland. Řekl jsem jim, že by to byl dobrý nápad, kdybychom vybudovali partnerství, protože by se mohlo stát, že by nám chyběly nějaké díly nebo zase jim chyběly nějaké konkrétní díly, tak bychom si pomáhali výměnou díly apod. „Tak mě napadlo, jestli bych nemohl dostat slevu na tu Jawu 250?“ „To ne, ani náhodou, my Vás od Adama neznáme. Jestli ji chcete, cena je pevná.“
Tak jsem zavolal Lauriemu a řekl mu, že o ceně nechtějí vyjednávat a on říkal, že byl mezitím v Reserve Bank, jestli by nám neposkytli nějaké další fondy ze zámoří, ale nedají nám ani vydru. Řekl mi „Kup ČZ 150 a přivez to domů.“ Tak namísto Jawy 250 byla první námi dovezenou československou motorkou na Novém Zélandě ČZ 150. Mám fotky té motorky pořízené ještě v Sydney. Když jsem na ní jezdil dva nebo tři dny po Sydney, dostal jsem se do nejrůznějších problémů s tamní policií kvůli parkování na mostu Sydney Harbour Bridge a lezení do stavby mostu, abych mohl fotit. Takže tak se dostala na Nový Zéland jako první ČZ 150, ne Jawa 250.
Tehdy to byly zcela odlišné továrny. Jediným spojením mezi Jawou a ČZ bylo to, že byly obě vlastněny tím samým kapitalistou „Národní podnik“, jak mi bylo vysvětleno, byl to český název pro „Státní podnik“. Následoval výbuch smíchu. Obě značky používaly zapalování PAL, světla PAL, karburátory Jikov atd., ale to bylo pouze ujednání Josepfha Lucase. Nebylo mezi nimi vůbec žádné spojení, ve skutečnosti mezi nimi bylo určité napětí a zaujatost.
Postupem času jsem zjistil, že lidé z ČZ mé myšlení nikdy neovlivňovali a to ani jeden jediný, zatímco ale lidé z Jawy byli tak trochu snobové, mysleli si, že byli dobří, super-tvorové, zatímco lidé z ČZ byli a stále jsou báječní. Jako důkaz toho je například to, že mi tady na zdi visí jejich letošní kalendář, který mi sami poslali.
Pokračování: Historie dovozu motocyklů ČZ a Jawa na Nový Zéland - 2.část
K tomuto článku můžete vložit svůj komentář
Přispívat do diskuze může pouze registrovaný uživatel.
Katalog motocyklů ČZ
Monografie motocyklové výroby značky ČZ
- 480 stran A4
- 2200 fotografií
- 512 typů motocyklů
Reklama - JAWAMARKT.CZ
