Poválečný vývoj a motocykly
Těsně po skončení války se vyráběly ještě nějakou dobu předválečné modely i ve vyšších třídách, nejen 175ccm, ale taktéž modely 250ccm. Ovšem již krátce po válce přišlo rozhodnutí Ústředního svazu průmyslu o rozdělení sfér v motocyklovém průmyslu podle objemových tříd. ČZ Strakonice byla nejprve přidělena výroba motocyklů o objemu do 150ccm, později rozšířena na 175ccm. Od této doby byl ve většině případů bohužel trh a průmyslu v Československu regulován "shora."
Po válce vyvíjené motocykly začaly ve Strakonicích označovat podle písmen abecedy - začalo se od začátku písmenem A - 125A byl první poválečný model, který byl přímo odvozen od předválečných motokol ČZ 98 a to především z typu Holanďan. Jednalo se ale již o motocykl, neboť měl pevné stupačky.
Protože se konstrukce takovéto stopětadvacítky ukázala jako příliš subtilní, byl následně vyvinut nový model o obsahu 125ccm a byl označen následujícím písmenem v abecedě - 125B. Tento stroj měl již zcela nově vyvinutou konstrukci, od které jsou pak postupně odvozeny další typy až do nástupu kývaček v roce 1954. V roce 1948 byla přední vahadlová vidlice nahrazena teleskopickou a takto inovovaný typ byl označen 125Bt (tedy 125B s teleskopickou vidlicí , t = teleskop), to bylo později zjednodušeno na 125T. Zajímavostí zůstává, že firma Indian prodávala mírně upravené verze typu 125T ve Spojených Státech pod značkou Indian-ČZ, kterou tuto motocykl také nesl na své nádrži. O této spolupráci je bohužel jen velice málo informací a zcela jistě ji velice brzy přerušili komunisté. Ovšem dokladem této spolupráce je alespoň jeden kus nalezený ve Státech, leč ne v cela kompletním stavu (viz. galerie). Firma ČZ je také známa tím, že dělala prospekty ještě dříve než vůbec motocykly šly do sériové výroby, tak se podařilo dochovat pěkný kompletní
prospekt (viz. sekce prospekty). Posléze byl v roce 1950 představen nový model (někdo tvrdí že už koncem roku 1949), který byl označen opět dalším písmenem v abecedě - C. Od předchozího typu se lišil zejména přepracovaným motorem a některými drobnými konstrukčními úpravami - přední blatník kmitající spolu s kolem, sedlo řidiče s jednou taženou pružinou, přibyl druhý kastlík na baterii pro kterou už nebylo na novém motoru místo. Teprve později koncem roku 1950 došlo k úpravě zadní vidlice a zadní kolo bylo odpruženo teleskopy převzatými ze strojů Jawa pérák a to včetně kastlíků. Takto se tento model vyráběl až do roku 1954, kdy začala výroba jednotné národní řady kývaček.
Během výroby docházelo často k drobným inovacím, takže se stroje stejného typu mohou od sebe v některých detailech lišit. Například u typu 125t se mohou vyskytovat hned tři rozdílné hlavy motoru - první s dekompresorem byla v roce 1949 nahrazena hlavou stejného tvaru, ale už bez dekompresoru (vypínání motoru bylo zkratovacím tlačítkem), poslední kusy 125t vyráběné ještě v roce 1950 mají už zcela novou hlavu s hustším žebrováním a svíčkou ze strany, která na první pohled připomíná hlavu typu C. I během výroby typu C došlo k řadě drobných inovací - hned v počátku výroby přibyla výztuha rámu u krku řízení, klakson se přemístil z levé strany doprostřed nad motor, došlo k již zmíněné nejviditelnější úpravě - odpružení zadního kola (což si vynutilo úpravu mnoha dílů ), později přibyly výztuhy úchytů zadních stupaček, nebo výztuhy na spoji nosníků zadního blatníku. Další dvě konstrukční úpravy během výroby typu 150C byly na přelomu let 1950/51 (od výrobního čísla 277006) - došlo k zásadní změně konstrukce předních teleskopů. Jejich vnější plášť zůstal zachován, takže změna není z vnějšího pohledu vůbec patrná. Vnitřní uspořádání je však zcela odlišné, podstatně zjednodušené s menším počtem součástí. Důvodem k této změně bylo zjevně zjednodušení a zlevnění výroby. Další změna, která rovněž není zvenčí patrná nastala v roce 1951 (od v.č. 307528), kdy došlo ke změně zapojení elektrické instalace, od té chvíle byl montován odlišný přepínač a jiný selenový usměrňovač.
Povrchové úpravy jednotlivých součástí mohou být také různé, nebyl jen rozdíl mezi základním a lidovým provedením (i když ten byl jistě nejvíce patrný) ale v některých detailech se mohly lišit i jednotlivé série. Existovaly dvě základní verze - základní a lidová. K výrobě tzv. lidové verze vedla snaha nabídnout cenově přístupnější variantu stroje. Jelikož motocykly ČZ 150C byly už samy o sobě koncipovány jako levné lidové stroje, jedinou možností jak je ještě zlevnit bylo použití levnějších povrchových úprav některých součástí. Povrch většiny jinak chromovaných částí byl proto u lidové verze nahrazen lakem. U klasického lidového provedení byly černě lakované nejen ráfky, ale i řídítka, rámeček světlometu a tlumiče výfuků. Někdy byly lakované i kryty zadních teleskopů. Trochu nezvyklým způsobem byla lakovaná nádrž. Zatímco u lidových provedení jiných motocyklů (např. Jawa pérák) postupoval výrobce obvykle tak, že imitoval chrom šedou nebo stříbrnou barvou, u strojů ČZ 150C byla nádrž lakována "inverzně". To znamená, že boky (u zákl. verze chromované) byly lakovány černě a šedě byl lakován střední 13cm široký pruh (který byl u zákl. verze černý). Chromovaná tedy nakonec zůstala jen kolena výfuků, zřejmě kvůli velkému teplotnímu zatížení. Další úsporou bylo použití bakelitového víčka nádrže a bakelitových zátek zadních kluzáků.
Další rozdíly spočívaly v tom, že na stroje bylo montováno několik typů sedel, dva typy bakelitových matic tlumiče řízení a např. tachometry od mnoha různých výrobců. V určitém období se experimentovalo s umístěním přední tabulky SPZ. Obvyklé umístění se tehdy jevilo jako nebezpečné při haváriích a některé stroje mají z výroby přední blatník uzpůsobený k umístění dvou tabulek SPZ na bocích.
Motocykly ČZ 150C byly standardně vyráběny v černé barvě, ale byly vyrobeny i série v červené barvě, které ovšem nebyly určeny pouze pro export, což je častý omyl.
Text vznikl za většinového přispění Michala Čtrnáctého
K tomuto článku můžete vložit svůj komentář
Přispívat do diskuze může pouze registrovaný uživatel.