Tříkolky a ostatní
V historii značky ČZ se vyskytovalo též několik tříkolek. Asi vůbec první tříkolkou ČZ, která se nejen dochovala v nádherně zachovalém stavu, ale ani o ní není žádný záznam ve strakonickém archivu, je tříkolka pro postižené. O přesných údajích o tomto stroji se můžeme pouze dohadovat, ale jisté je, že jako základ byl použit motor ČZ 125 typ A, proto je logické se domnívat, že se jedná o stroj poválečné výroby. Snad se mělo jednat o jakýsi prototyp či začátek, z kterého se následně vycházelo pro stavbu tzv. Orthopedie. U té sloužil jako pohon agregát z ČZ typu C a dělala se především v červené barvě. Byla taktéž určena pro postižené lidi (zřejmě válkou). Z ní vycházely
další dvě verze, již vyráběné především v černé barvě. Jedna byla určena pro přepravu osob, měla tedy pohodlné široké sedlo pro cestující a jednosedlo (jako u typu c) pro řidiče. Druhá verze byla určena pro přepravu nákladu a namísto široké sedačky tu byla korba pro náklad. Ta byla bohužel často předělávána, přesto se podařilo sehnat fotografie jednoho velice zachovalého kousku v původním stavu. Velice zajímavý je též systém upevnění sedačky, popř. korby.
Následujícím typem byl stroj vycházející samozřejmě z předchozího typu, ovšem zmodernizován vzhledem k změnám, které proběhly s rozjetím sériové výroby motocyklu Jawa-ČZ typ 351 a 352. Motor se v základy nezměnil, ovšem byla pozměněna konstrukce. Zcela byly změněny blatníky, kola, přední vidlice a další komponenty. Tento typ se používal především pro postižené lidi.
Pravděpodobně poslední tříkolkou v historii značky ČZ byla dopravní tříkolka vycházející ze skútru Čezeta. Přední část a motor chlazený ventilátorem byly použity z typu 502. Zadní náprava byla poháněna z motoru přes předlohu dvouřadým sekundárním řetězem. Vyráběny byly dva typy - základní verze se startováním dynamostarterem nebo startovací nožní pákou. Druhá verze byla vybavena startováním pouze dynamostarterem a navíc byl zabudován zpětný chod. Obě verze byly užitkové, vybaveny korbou o rozměrech 120x120cm, na kterou bylo možno dokoupit plachtu (vyrábí se též replika) a plexisklo shodné se skútrem, jenž chránilo jezdce.
K dostání bylo též jakési zvýšení korby. V Družstvu Kovářů byly upravovány též tzv. budky, jenž měly navíc ještě jakousi budku, která dokonale chránila jezdce při jízdě. Povolené zatížení činí 200kg. Bohužel vzhledem k vysoké hmotnosti celkového postroje, malému výkon a objemu motoru a malé průměrné rychlosti se po nějaké době tyto stroje přestaly vyrábět. Přesto i dnes patří mezi užívané stroje a čas od času je můžeme potkat i na silnicích. Celkem se jich vyrobilo 5895kusů.
Zajímavostí, kterou se podařilo objevit jednomu z návštěvníků ČEZETmanie, je vozík značky ČZ.Jedná se o dvoukolý vozík, který má s tříkolkou některé shodné díly (například blatníčky a kola). Podle výrobního štítku jednoho z vozíku jde o vozík vyrobený ve Strakonicích v roce 1950.
Vlastní váha byla 50 kg, užitečné zatížení 100 kg. Vozík s brzděnými, odpruženými koly, byl zřejmě určen k zapojení za motocykl ČZ 125 (150) C. Jednalo se o novou levnou náhradu sidecarů, které se k těmto lehkým motocyklům daly jen stěží připojit natož s nimi jezdit. Právě tak tvořily levnější náhradu tříkolek s korbou.
Na sraz přívěsných vozíků PAv a ostatních vozíků u Zruče nad Sázavou se objevil motocykl ČZ 150C právě s takovýmto vozíkem, čímž se jedná o třetí známý vozík. Díky pořadateli tohoto srazu se nám podařilo sehnat i fotografii. Pokud si povšimneme blíže, má tento vozík shodné blatníčky s tříkolkou a snad o částečně kola.
K tomuto článku můžete vložit svůj komentář
Přispívat do diskuze může pouze registrovaný uživatel.
Tříkolky a ostatní
Vložil:
jawarmaniak - 2014-11-16 06:32:20
Vozík ČZ rozhodně stejné blatníky s tříkolkou nemá. Stejně tak i středy jsou jiné.